Konec románu.

Karel Dewetter

Konec románu.
Tož v posled ruky stisknutí, pak pohled jeden, plný bolu, a v srdci bouřné vzplanutí – víc nemáme se znáti spolu! Tak krásnou, plnou mladosti ji ztrácím – snad to nebe chtělo! Víc nepolíbím s vroucností ty smavé rty, to bledé čelo. Buď s bohem! Víc se nevrátí již lásky první chvíle sladké! Chtěl srdce bych si vyrvati a zapomenout v době krátké. Co činit mám – zda o ní snít, mám cestou trnů stoupat k slávě? Ne, do dlaní chci čelo skrýt a plakat, plakat usedavě. 71