ZLATÝ KOLOVRAT.
[3]
V ohništi praská to vesele,
zimní noc venku se stmívá –
Při louči starý náš kolovrat
dávné nám pověsti zpívá – –
Podivné, zapadlé písničky,
tak milé a jímavě prosté,
jako ta douška mateří,
na rodné mezi jež roste.
Jako ta routa a laskavec,
jež chatek okénka zdobí,
jako ten šalvěj a barvínek,
věnčící venkovské hroby.
Jako ta bílá kalina,
pod okny, na zahrádce,
jako ten šípek podle cest,
jenž voní tak mile a sladce.
5
A kolovrat hbitě se otáčí,
a nové zas nápěvy hraje,
a nové nám vypráví pověsti,
a nové si upřádá báje – –
To lidu jsou zkazky z dávných let,
se srdcem domova spiaté –
Ó, toč se, toč a zpívej nám,
zlatý náš kolovrate!
6