UTONULÁ.
[13]
V sítinách, kolem rybníka,
půlnoční vítr naříká – –
A světýlko tam nad vodou,
tajemně hoří noční tmou –
To v bludičku je změněna
lidská tu duše, ztracená...
A kdo ji ve tmách z dálky zří,
své kroky jinam zaměří.
A nedbá zlého mámení
a dělá kříže znamení.
***
Jde poutník nocí sám a sám,
vstříc kráčí nočním temnotám.
15
Daleký ještě před ním cíl,
v tmách s cesty sešel, zabloudil.
Tu náhle, zrak jak otočí,
světýlko v dálce proskočí.
Světýlko tmou se chvějící,
tak, jako plamen nad svící.
A jak je poutník v dálce zří,
hned kroky k němu zaměří.
Nepoznal zlého mámení,
nedělal kříže znamení.
„Vítej mi, lidské přístřeší,
kde se má mysl potěší!
Kde bude oheň v jizbě plát,
vesele vrčet kolovrat.
A kde snad, v šerém přístěnku,
švarnou já najdu panenku.
Panenku, jako z růže květ,
jež se mnou půjde v širý svět.“
16
K světýlku poutník jeden spěch,
však náhle stane, tají dech –
Kol teskně šumí sítina
a před ním – vody hladina.
A nad tou vodou studenou
zří pannu, všecku zelenou.
A její rusý, dlouhý vlas,
proplétá věnec z vodních řas.
A světýlko jí nad hlavou
tajemně hoří noční tmou...
To v bludičku je změněna
lidská tu duše, ztracená...
Chvěje se poutník, dělá kříž,
však bludička mu stále blíž.
„Oh, můj milý, oh, jak se máš,
a zda si na mě vzpomínáš?
Jak jsi mi věrnou lásku lhal,
bídně mě zradil, oklamal?
17
Věneček strhl, k hanbě sved,
a odešel’s mi v širý svět.
V daleké prodlel’s končině,
a já tu – ve vod hlubině.
Bez pekla jsouc i bez nebe,
sedm let čekám na tebe.
Sedm let čekám, noc co noc,
až mi tě vydá boží moc.
Čekám tu, skryta v hlubinu,
na svojí pomsty hodinu.
Hoj, teď jsi mým a já jsem tvou,
žít budem spolu pod vodou.
Žít budem život veselý,
spát budem v jedné posteli.
V posteli z řas a z ostřice,
uprostřed vodní světnice.
Spát budem celý boží den
a přehluboký sníti sen.
18
A za to noc pak celičkou
v temnotách svítit bludičkou!“ –
Než poutník v hrůze zasténá,
tiskne ho v chladná ramena.
Než Bohu duši poručí,
umírá v její náruči.
A bez dechu a oči v sloup,
zapad’ s ní v chladnou vodní hloub...
A v zápětí tam nad vodou,
dvě světýlka zřít noční tmou –
To v bludičky jsou změněné
dvě lidské duše, ztracené – –
19