NOČNÍ HUDEC.
[45]
„Kdo mi to hraje pod oknem,
kdo mi to ruší noční sen? –
Přestaň, ty hudče, přestaň hrát,
chceš-li, bych mohla klidně spát!“
„Já jsem to, slyšíš, tvůj milý,
let sedm, co mě pohřbili,
já z hrobu vstal a housle vzal,
abych ti, milá, k tanci hrál!“
Z okénka panna pohlédne
a všecka v líčku pobledne,
všecka se v mysli ustraší –
mrtvý tam stojí v rubáši!
Tam dole stojí, skřipky hrá,
divná jich nota, tesklivá,
žal budí v srdce hluboku,
však při tom vábí do skoku,
47
hoj, divoce zve do kola,
že panna stěží odolá,
a jako spita, chtěj, nechtěj,
sama se pouští v tance rej – –
„Hoj, tanči, milá, vesele,
jak tančíš každé neděle,
já hrát ti přišel pro radost,
že nemáš nikdy tance dost,
hoj, tanči, milá, tanči jen,
než probudí se bílý den!“
I tančí, tančí dívčina,
a mrtvý novou začíná,
divokou struny zvučí hrou,
a bouří, div, že neprasknou,
smyčec se chvíli nestaví,
a hudec nezná únavy,
hled kalný dobré nevěští,
a hrá, jak když se potřeští – –
„Oh, ustaň, milý, soucit měj,
a chvíli oddechu mi přej,
48
mé tělo všecko znavené
a nohy – jako z kamene!“
„Hoj, moje milá, jen se vzchop,
a do kolečka – hopky hop,
já do svítání musím hrát,
a s kuropěním půjdu spát!“
„Oh, ustaň, milý, soucit měj,
a chvíli oddechu mi přej,
mou hlavou závrať otáčí
a v hrdle dech už nestačí!“
„Hoj, moje milá, jen se vzchop,
a do kolečka – hopky hop,
já do svítání musím hrát,
a s kuropěním půjdu spát!“
„Oh, ustaň, milý, soucit měj,
a chvíli oddechu mi přej,
mně v žilách krev jak oheň žhne,
a srdce, div, že nepukne!“
Marně ho prosí dívčina,
hoj, mrtvý novou začíná,
49
divokou struny zvučí hrou
a bouří, div, že neprasknou,
smyčec se chvilku nestaví,
a hudec nezná únavy,
hled kalný dobré nevěští,
a hrá, jak když se potřeští – –
A panna v kole, chtěj-nechtěj,
znovu se pouští v divý rej,
a bez ustání, oddechu,
v jediném křepčí pospěchu,
a víří jizbou dokola
a bledá je, jak mrtvola,
a nohy její znavené,
jako by byly z kamene,
hlavou jí závrať otáčí
a v hrdle dech už nestačí,
a v žilách krev, jak oheň žhne,
a srdce, div, že nepukne –
V tom, slyš, v předjitřní hodině
zazpíval kohout v dědině,
a hudec, pod oknem jenž hrál,
50
rázem se na prach rozsypal –
A v tanci panna nahoře
na zem se kácí v komoře,
bez dechu ňadro, siná líc,
a nevzkřísí jí nikdo víc – –
51