VII. Nuž, s Bohem, staré město mé,

VII.
Nuž, s Bohem, staré město mé, Nuž, s Bohem, staré město mé,
jež mnohou jsem opěval slokou! Je čas, bych jinam se obrátil. I jel jsem přes Hlubokou. Tam na vršku zámek – jak z pohádky – své věže a cimbuří kreslí, v něm bohatství, jak by je džinové z všech končin světa sem snesli! V přemnohých nádherných komnatách všechno to složeno je, tam van Dycka najdeš i Canovu a mnoho rytířské zbroje. A jiných věcí překrásných v těch kvádrových zdech je skryto. Nejlíp, když v pořádném „Průvodci“ bedlivě přečteš si to. 20 Pak lovčí tu zámek je z baroka, jenž zvenčí ti neříká pranic, však uvnitř pln jeleních parohů a Hamiltonových „Štvanic“. A přemnoho zvěře tam vycpané, a kamenů, rostlin i dříví, a šumavský medvěd, poslední, tam za sklem na tebe civí. A za Hlubokou, na louce, kámen je zapadlý v trávu – Tam z Falkenštejna Záviši uťali „plknem“ hlavu... – – – – – – Hle, tu mi Bezdrev na pozdrav širými vodami svítí! Tam jistě ještě vodník je a s vodní si ženkou hrá v sítí! 21 Ba, hezkou chvíli Bezdrev nás po cestě doprovází – – Věru, že hned bych tu vystoupil a odpočal na jeho hrázi! Tu díval bych se v ticho vod, jak vítr lehce je čeří, jak lekníny svítí a v ostřici čáp dumá, zoban v peří. A v tajemném šepotu rákosí, jak Lenau snil bych své básně... Nebo bych tiše v trávu si leh’ a zdříml si tu krásně. Snad bych i s prutem si pod vrbu sed’ a splávek nespustil s očí – Co naplat! Bezdreve, buď zdráv! Má cesta jinam se točí. – – – – – – 22 A lesy, chlumy i roviny v stálém zas míjejí chvatu. Hle, tu už stará Blata jsou! Vzpomínám na Kubatu..Kubatu... A tam kdes v mlhách je Husinec, tam někde Trocnov leží – A velkých dob tu cítím van a dojetí bráním se stěží... Tu vodňanská věž a Helfenburk – Chelčice pod návrším – Tam Kleť – a v modravém pásmu hor náš Boubín zdvihat se tuším... 23