X. Jaké to překrásné městečko

X.
Jaké to překrásné městečko Jaké to překrásné městečko
z údolí vstříc mi kyne? Oh, vítej, vítej mi po létech můj starý, Vltavský Týne! Ba, je to on – jak obrázek ve chvojce lesů svěží! Jak tenkrát omšenou má báň na staré kostelní věži. Slyš, zvon tam zní a jeho hlas ozvěnou ke mně se nese: „Buď, hošku, zdráv! Já nedoufal, že někdy shledáme se. – Oh, dlouho už myslím tu na tebe, a čekám a roky sčítám – Dík Bohu, vracíš se a zdráv! Nuž, tedy, pěkně tě vítám!“ 29 A chvíli starý mi vyprávěl zvon své tajné, jímavé zvěsti – Pak dozněl... Vjeli jsme do města. Vystoup’ jsem na náměstí. Hle, tu už náš kaštan prastarý mě volá od kostela: „Jsi to ty – nejsi – hošku můj – oh, kam se tvá mladost děla?“ A haluz po mně vztahuje a zve mě do svého stínu – Dík, starý brachu – na chvíli si u tebe odpočinu! 30