XIV. Za panským zámkem starý dům,

XIV.
Za panským zámkem starý dům, Za panským zámkem starý dům,
po zdech se réva mu vine. Ba, mnohý už hrozen dozrál tam, v lupení skrýši stinné! Pod okny, v létě, růží keř nad starou skláněl se lávku, oh, co tam bylo v růžích včel, motýlů, zlatohlávků! A co kol ptáčků zpívalo na každém keři a stromě! Oh, krásné bylo v dětství mém v tom starém, tichém domě! Oh, krásně bylo v domě tom, kde z každého šerého koutku vzpomínka křísí teď mladost mou, jak dotekem čarného proutku! 37 Tam všem bylo jen do smíchu, a všem jen do písniček, jak pod omšeným okapem v hnízdečku vlaštoviček. Tam každý den byl pohádkou, plničkou vil a skřítků, a jeden se druhému podobal, tak, jako kvítek kvítku. Oh, krásně bylo v domě tom, ve stínu staré révy, k němuž, jak v hnízdo ptáčata, mé vroucí vrací se zpěvy! Já v dálce na něj myslíval, ať v radosti, ať v trudu – Oh, krásně bylo v domě tom, že věčně si vzpomínat budu! 38