BAROKOVÁ ROMANCE.

Karel Dewetter

BAROKOVÁ ROMANCE.
A přišel máj a slavíci zpívali píseň lásky – – Já zamiloval se horoucně do přelíbezné krásky. Oh, zbožňoval jsem na výsost svou napudrovanou dámu, jež v zámecké chodbě visela ve starém, zčernalém rámu. Já často tam přikrad’ se v podvečer a obdivoval ji mlčky, ten vysoký účes a bílou šíj, a oči a rtíky i ručky. V jedné z nich neměla zhola nic, v druhé však držela růži, ba, dáma ta stala se idolem osmiletému muži. 62 Věru, jak z báje princeznu já v dětském srdci ji choval – Zato však naproti visící pán mě jaksi dopaloval. Měl paruku a řád a kord, a tvářil se tak nějak hloupě. A hlavně, pořád šilhal mi na moje líbezné poupě. Já žárlit jsem začal. Copař ten jak duch mě v noci strašil, a malýma svýma očkama růžové sny mé plašil. Až jednou vzešel den odplaty, panáčku v zeleném fraku! Já odhodlal se, že pomstím se, a navěky zbavím ho zraku. A tak jsem tenkrát potají obě mu vypíchal oči – – Ba, marně on je od těch dob po dámě s růží točí! 63