PRAHA V ZELENI

Xaver Dvořák

PRAHA V ZELENI
Ve vlnách jara jak se obrodila, šlář smutku odhodila se skrání; mladistvá, svěží vzkypěla v ní síla, zkrásněla v líbezném jak usmání; jak v zrcadle se shlíží ve Vltavě, že opojení stoupá jí až k hlavě! Co vyčaroval z ní, ach, zázrak května! zrak nemůže se ani nasytit; myslíš-li sobě na století zpětná, ni stopy po stáří tu není zřít: je celá nevěsta jak v rozmarýně, jíž přesladko je spočinouti v klíně! 43 A písní se jí srdce rozehrálo a lehko je jí jako na křídlech, hned by se vznesla, kam by se jí zdálo, k azurným výším ve královských snech; a dívčí roztoužení ňadra dme jí: to vše, co patří, království je její! Hle, rosa ranní visí za korály, jež zavěšuje v chvíli slavnostní, než v brokát svůj ji slunce shůry shalí, milostně shlížejíc se denně v ní, až páry jemně tkaný plášť jí vloží večera soumrak, nežli zdřímne v loži! Tu v siluetách zdá se hroty věží jak gigantické stráže její jsou a pokojné sny její bděle střeží; visuté lampy hvězd, hle, vzplály tmou; než vzejde nové červánkové ráno, sladkými sny je srdce kolébáno! Tak dni se střídají, den dne je krašší v té jarní, smaragdové zeleni; je svobodna a ví to, že je naší a bezpečna že v našem nadšení. Jak plachý stín je minulost už strastná; jsme všichni její milenci! Je šťastná! 44

Básně v knize Praha: