Z ULICE.

Karel Babánek

Z ULICE.
V podvečer v ulici, v níž z parku voněl bez, a plynu žlutý svit na chodníky se schvíval, já viděl dělníkadělníka, jak hladem v dlažbu kles’ a zrakem ztrnulým se do tmy prázdna díval. Nad tělem ulicí zas život vířil dál, ve svitu plynovém se stíny chvěly stromů, a zástup zvědavých nad zmírajícím stál, až odnesli jej kams’ do vzdáleného domu. Pak z dvora s nosítky, a strážník přišel též – šli zvolna ulicí, v níž znělo vozů hřmění, vír, shon a hovory, ta celá žití lež, a s hrudí sevřenou já dále šel zas v snění. 7