VEČER.

Karel Babánek

VEČER.
Pad’ soumrak do kraje, a setměly již lesy, a tichem večera jen cvrčka píseň zněla, ve vzduchu chladnoucím, zavlhlém, jak den hasnul, se jemně v přestávkách tak jednotvárná chvěla. Do lesa k rybníku, z nějž chlad již vál, jsem zašel, kde časem vítr jak táh’, zašumělo sítí, v tmu rybník nepohnut svůj matný odlesk házel, a žlutý měsíce svit v tiché svítil mýti. Nad vodou netopýr se tiše mihnul v letu, skřek žab a kvílení v mé zaléhalo uši, kdes s polí koroptví křik – kraj se ve tmách ztrácel, v tom tichu večera jak postříkaný tuší. 22