VEČER.

Karel Babánek

VEČER.
Již stmívá se, a obzor s krajem splývá, se šedí cest se zeleň strání slívá, z vod lesklých rozlitých ve tmavém sítí, jimž do tmy rozteklé večerem svítí, žab chorály zní, koroptví křik s polí, a měsíc veliký se v úhor dívá holý, do vlhkých očí srn na tiché mýti, na řece chvěje se ve bílém slití. 34