V ZAHRADĚ GETSEMAN.

Karel Babánek

V ZAHRADĚ GETSEMAN.
Již kalich, hořkostí jenž trpkou naplněn, ó Pane, odejmi ode mne, utrpení... Má duše modlí se v zahradě Getseman. Je pozděpozdě, PanePane, již, a přijdou zástupy, by jaly duši mou, jež krví, hleď, se potí, a na smrť vydaly ji zítra Zoufalství. A Jidáš přichází, Cit, aby objal mne, a vydal zástupům, jež jdou již s pochodněmi, neb jejich chvíle je a temnosti i moc. A všickni usnuli, kdož provázeli mne – V zahradě Šílenství ve tmách pochodně vzplály... ó Pane, v úzkostech se chvěje duše má. 48