VETŘELEC.

Karel Babánek

VETŘELEC.
Kdos’ v duše mé se vkradl nestřežený dům, a netečnosti spustil v oknech záclony (měl illusemi sesláblý již zrak a nesnes’ života den bílý, nádherný) ve vzduchu těžkém, mrtvém slabých chvil, v soumraku smutku v síních rozlitém naděje bledá světla rozžíhal. Nemocný spleenem bledý samotář. Radosti návštěv řídkých nepřijal; za bouří v okna, jež zavřená zalehla, hromničku pálil bílou slabosti. A modlu v komnatách si jakous’ postavil, k ní modlil se v mdlých denně vzpomínkách... V své duše nestřežený vplížil jsem se dům, Jej slabého jsem přepad’, zardousil, a vyvlek’ Jej, a modlu vynesl, životu okna všeckna zotvíral, hromničku bílou slabosti jsem rozlámal. 56