HORA ATHOS.

František Leubner

HORA ATHOS. I.
ODBOJ.

Jal balvan mohutný a nepoklesá, vryt nohou do hlubin, čně hrdém na postoji; vzad nahnut, nad hlavou jej mocnou paží dvojí hned metá kolmo vzhůru na nebesa. Jak chloubou honosnou smích bludné pýchy plesá: Blesk ohně z oblak tmy ať Zeus na ně zbrojí, vzdor vůči bohům giganta i skálu pojí... Mrak hrom v tom láme, balvan zpět, vzpour zhoubu nesa. Pod padlou horou Gigas nepohnut dlí věky. V něm na smír bohů síla tehdy k odboji se hnula a loďstvo Xerxovo i v bouři drtí patou, kdy Asie rvát bohů Olympských jde vděky a davů přesilou meč na heroy skula. Mstíc útlak příštích běd, je vzpoura padlých svatou. Co gigant nezmohl dob dávných na úleky, teď ruka barbarů by v dým a rumy sula? Pád nehroz vítězům ni Akropolí vzňatou! 5
II.
STÍN VELKOSTI.

Deinokrates: Den zapadá; až k Lemnu stíny hází – viz – gigant Athos! Tobě do podoby tu horu stesám v sochu věčné zdoby, ať hlavu v mrak a patu do vod sází! V dlaň pravou město tul zdí skalnou hrází, vzdor buranům a moři kalné zloby, dlaň levá lij proud řeky! Byly doby, mys Peršanu byl kletbou hor tu srázy; však Alexandru z lidu ruky dělné dvou světů vítězství tvých údů tvarem hlas pomník tento k slávě nesmrtelné! Alexandros Veliký: Ó bohův úděle, jak rvu se o tě, jda v stínu Achilla! Ji nechci darem jen z rukou cizích v pouze mrtvé hmotě. 6
III.
MÍR.

Tělo: Jsi mrtvá réva... Tys ni dřív mi nebyl vděčen; kdy mládí kvas ti kouzlil slunné bakchanály, jen stud, mráz modliteb mně v horké sny jich vály. Jsem ducha kletá amfora, on dobrořečen. Svět: Kdy odvah výboji hrad mohl býti ztečen a ostrov člun tvůj lákal na výzkumy v dáli, z kých vin tvá pěsť a skráň se v sluji chudob kály? Spi bez mramoru, k hrobu bídou vlečen! Ďábel: Jsi otrok žaltáře a motyky a Toho, jejž hymny cherubinské Sabaothem zovou... Co tobě touhy, než ti mrtvé zraky zavrou? Mnich: Jsem s Bohem tu! Vzpour mlknimlkni, klamná sloho! Mne, Promethea kříže, na tu skálu kovou klid, práce, modlitba, sny nebe nad mou lavrou. 7