PODVEČER.

František Leubner

Co píši teď Jak daleko má kniha(J5f) Jsem hotov pane Venku slzí duben(J5f) ač drobnými jen krůpějemi jara(J5f) hned po dešti kdy pupen puká bujně(J5f) a vlhkou vrstvou listů od podzimu(J5f) ven květ se tlačí na ústrety slunci(J5f) jak svitů jeho klamy orosené(J5f) hrou barev z duhy úlomků co její(J5f) už oblouk taje na oponě oblak(J5f) z hrud vonnou ovlahou co dýchá země(J5f) vám vhodno buď a u vašem již věku(J5f) můj vzácný hostiteli nad půvaby(J5f) tam jara vzíti za vděk touto jizbou(J5f) co vykázala hostinnost ji vaše(J5f) mně za útulek Chudý jsem a bludný(J5f) jen učenec Řím dobyt Karlem Pátým(J5f) mne přízní vaší hostí Mirandola(J5f) Já knihomol dob znalec dávných pouze(J5f) vy mudřec života kmet hlubých úvah(J5f) Co velela mi psáti Vaše Milost(J5f) o dřevních pohřbů způsobech vám pane(J5f) již do rukou zde tyto kladu listy(J5f) Leč míním bez lichot jste zdráv a kliden(J5f) dost máte ještě času hrob si volit(J5f) kde náhrobek Vám slavný vztýčí v slzách(J5f) rod Picův šlechetný a vděčná pamět(J5f) Jak ráčíte dím přehled knihy ústně(J5f) Díl prvý jedná o obřadech řeckých(J5f) Jak opustila duše chladné tělo(J5f) sub nota namátkou zde vedu doklad(J5f) druh Kriton Sokratovi zavřel ústa(J5f) a víčka zatlačil by výraz mírný(J5f) pláč klamal živoucích jen zdáním spánku(J5f) ač dříve obolos mu vložil do úst(J5f) mzdu Charonovi přes Acheron tmavý(J5f) Než vypil bolehlavu smrtnou číši(J5f) sám Sokrates se umyl před svou cestou(J5f) by ženám práce ulevil jež jinde(J5f) i oleji své mrtvé natíraly(J5f) Šat bílý barvou smutku objal údy(J5f) pak na lůžku je stlaly listy révy(J5f) byl mrtvý vystaven by nohy z domu(J5f) se chystaly jak na odchodu odtud(J5f) kde stála na prahu vždy s vodou svatou(J5f) amfora hlíněná kdo kráčí z domu(J5f) z ní očistil se k styku se živými(J5f) Kol věnce květin Paprslek však slunce(J5f) již bledého se neměl tknouti čela(J5f) tož před východem dne se děje pohřeb(J5f) Jdou muži napřed za nosítky ženy(J5f) Zvuk fléten kvílivý a nářek plačic(J5f) krok smutných přátel přehlušuje divě(J5f) ba ženy rvou i vlasy tlukou v prsy(J5f) ač zákon Solonův již dávno káral(J5f) vše hrubé hoře výbuchy ač marně(J5f) Dí Platon později Kde komu kázat(J5f) by tuto hlaholil tam pláč jen mlknul(J5f) Vždyť dojmů srdce neovládá obec(J5f) Řád veřejný dbej leda toho ulic(J5f) by chodu nerušil žal soukromý a vřava(J6f) Pěl dojemně už nestranný vždy Homer(J5f) to srdce prostorné jak volné moře(J5f) jež vichry nechává i jemné vánky(J5f) hlaď klidnou čeřiti tůň ze dna bouřit(J5f) Nehaním ovšem já nikdy(J3f) nad mrtvým zaplakati jenž naplnil života úděl(H6a) Vždyť je to poslední poctou nás ubohých smrtelníků(H6a) přátelům ve smutku za nás kdy po tvářích kanou slzy(H6a) Byl mrtvý spálen v dobách heroických(J5f) Šíp metal Apoll s luku stříbrného(J5f) kol plápolaly hranice žár praskal(J5f) a trávil Achajců vždy nové kupy(J5f) Pad heros mocný s temným chřestem zbraní(J5f) tu jeho mrtvolu zbroj psy a koně(J5f) a zajatce tuk od obětí zvířat(J5f) a oleje a medu plné báně(J5f) dým na hranici mohutné s ním halí(J5f) Vzňal plamen se a sálá do vysoka(J5f) veň lije přítel s pozdravy mu víno(J5f) co druhové kol žároviště v zbrani(J5f) hry vedou slavné závody a kolby(J5f) až posléz popel rudým hasí vínem(J5f) a zbylé kosti vonným nardem rosí(J5f) je pod mohyly chlumem kladou v urně(J5f) Však v dobách potomních i žár i rakev(J5f) se dělí svorně o zádavy Hadu(J5f) V zem výhradně jen Sparta klade mrtvé(J5f) Když jejím králům mimo domovinu(J5f) bůh mračný pokynul a přísná Moira(J5f) ne domů z ciziny prach v popelnicích(J5f) leč mrtvolu jich posílali v medu(J5f) v Athénách kdys tklivý vládne ostych(J5f) by na jev neničil žeh ohně náhlý(J5f) co z bytosti tu zbylo milované(J5f) Což mohla sirá hleděti by matka(J5f) kdy bez hrůzy a bez úmdlob a křiků(J5f) když dítě miláčka by v loži květů(J5f) jí dusil objetím vír žhavých ramen(J5f) to snící děcko bez obrany matky(J5f) jak dýmu chuchvaly by rozsápaná(J5f) tam Empusa jí dávila a drala(J5f) Jen za dob moru nedba zbožných zvyků(J5f) Jak moha kdo tak pochovává mrtvé(J5f) je klada chvatně do ohňů i cizích(J5f) i drva krada dosud bez podpalu(J5f) Však v dobách klidných o hranici zdobnou(J5f) dbá mrav kdos pochodní ji z pokrevenstva(J5f) sám podnítí pak vrhali tam roucha(J5f) a šperky milé zdoby zemřelého(J5f) I tehdy mrtvola li v hrob jen dána(J5f) co za živa jí draho pálí ohněm(J5f) Choť Periandra z Korinthu Melissa(J5f) ač v drahých rouchách pochována slavně(J5f) i vásy lampy zrcadla ji zdobí(J5f) hrob v země útrobách se v nocích jeví(J5f) snů přístrachy lká na chladno a vlhko(J5f) že oděvy prý nespáleny po ní(J5f) Dlel tedy v styku tajemném jich mrtvý(J5f) zde s tímto světem světla bera účast(J5f) toť souhlas víry Hellady a Říma(J5f) i odtamtud zde na osudech jejich(J5f) Buď rakev popelnice uložena v zemi(J6f) Ba tvrdí Platon Athéňané staří(J5f) že hroby předků po svých měli domech(J5f) krb rodný proto posvátný byl starým(J5f) To piety byl čin Buď dovoleno(J5f) mně odbočiti k nám v čas bližší domů(J5f) Ferrante Aragonský v Neapoli(J5f) zván Moro nero podle kata negra(J5f) měl plné podzemí svých soků v poutech(J5f) kam vstupoval jich na mučení mnohdy(J5f) Však v komnatách své na blízkosti povždy(J5f) měl sbírku protivníků odpravených(J5f) a čistě balsamovaných v těch šatech(J5f) jež odívali za živa ať šlechty(J5f) to hedbáv honosný neb hadry chlapa(J5f) co panstva za peníz naň číhal s dýkou(J5f) A netajil ty mumie Ne úděs(J5f) smích vítězný a škodolibý lámal(J5f) rty posupné když odhaloval hostem(J5f) je na odstrachy od spiknutí možných(J5f) neb sám se kochal hrobařsky svou silou(J5f) Čtu v dějích rodu onoho či toho(J5f) A mrtvé svoje mohli ukázati(J5f) že nezbyli se jich snad podlou vraždou(J5f) Ferrante jinak ukazoval světu(J5f) ty skříně drahých ostatků Jak s myší(J5f) hrá kočka lísavá hrál s kancléřem si(J5f) jej s tenkou svíčkou vodě stíny komnat(J5f) kat mouřenín jim stále slídně v patách(J5f) Vlas Antonellu Petruccimu ježí(J5f) na hlavě hrůza věrný sluha pánu(J5f) krom služeb svých i štědré dary dává(J5f) by v bázni smrtelné jen vlídný pohled(J5f) kdys ulovil jak pes co nese kořist(J5f) až chudý bez účasti v piklech vzpoury(J5f) týl na špalek Mním mrtvým tělům soucit(J5f) Co ze země v klid do země se vracej(J5f) Bůh Hellenů by znesvětil se hledem(J5f) již na mrtvolu bez hrsti jen písku(J5f) A po Kristu sklon patnáctého věku(J5f) smrt nelidsky ctil Moro nero křesťan(J5f) Kdy ona síla co nám pudí k zlému(J5f) náš věk pravd příštích opájí se tuchou(J5f) sen antiky dní volá ku obrodu(J5f) by vždy též k dobru vedla blahodějnou vůli(J6f) ne Kristu dím jen člověku jak bližší(J5f) my byli bychom v druhé míze lidstva(J5f) Mní jenom klam že bez zásvětí stínů(J5f) dny byly Hellady vždy slunnou září(J5f) Co Antigonu na hrob vedlo bratrův(J5f) mu lásku označit a úctu k rodu(J5f) To soucit Řeka s dní mu vlastních métou(J5f) žel s sebou samým v tvrdých rukou Moiry(J5f) strach trestu nelič titanem vždy Řeka(J5f) že pohled na mrtvolu Olympské by znectil(J6f) co pozemské jí bylo poskvrněno(J5f) vždyť kropili se vodou na očisty(J5f) i z doteku i po obřadech pohřbu(J5f) a bohů podsvětních by nedbou bylo(J5f) kdy jejich majetek jim odepírán(J5f) Tak Teiresias mluví Kreontovi(J5f) a Zlověstný dí Hades číhá zhoubou(J5f) i trestné Erinye stejně tobě splatí(J6f) To nejsou uměn lahodné jen loutky(J5f) dle dnešní nápodoby sladká Venus(J5f) Pan laškovný či duhokřídlá Psyché(J5f) ne Olymp jen Řek vídal také propast(J5f) Syn krásné Hellady chtěl ovšem blaze(J5f) žít tuto v ducha souladu i těla(J5f) však neděsil ho pohled do záhrobí(J5f) Jde smrt mu vstříc a vábivý má úsměv(J5f) ten bratr spánku pro něho an kloní(J5f) svou k zemi pochodeň kdy čeká Hermes(J5f) by duši vedl Kam Kde stín a stíny(J5f) Jak upřímně dí Achill Ulíxovi(J5f) Mně nechval smrt Já raději bych(J4f) tam oráčem kdes chudému byl muži(J5f) než tady vládl mátohám a stínům(J5f) Kol brány Hadu mrákotný a sirý(J5f) stín bloudil mrtvého až tělo v hrobě(J5f) pak přidružil se teprv k plachým zjevům(J5f) co jednotvárnou loukou asfodelů(J5f) sem tam se sunuly a vlály v tlumech(J5f) neb věky snily o mrákotných dumách(J5f) tam v temných hájích topolů a vrby(J5f) Jsou tápavé to podoby klam obraz(J5f) co tichým poletem jak sovy noci(J5f) neb šelestem jak listí na podzimu(J5f) kol Hadu vchodu mrakavou se tísní(J5f) Jen temná vzpomínka dní zbývá oněch(J5f) jež na tomto zde světě žily ondy(J5f) a pouze s krví zvířat obětních se(J5f) chvil vrací vědomí z tmy vnada hrozná(J5f) Ta představa zda hodná krasoduchých Řeků(J6f) Znám ovšem dále básníků jich lícně(J5f) i výroky jich myslitelů Ale(J5f) mním ctitel antiky též nezapomeň(J5f) že bujel také ondy plevel pověr(J5f) Čtu Za Platona žebraví prý kněží(J5f) dům od domu kde strašídla se hnula(J5f) jich různá božstva zaklínali za mzdu(J5f) neb čarodějné baby bosých nohou(J5f) a prostovlasy tváří bledých děsem(J5f) zem ryly nehty rvaly zuby jehně(J5f) krev jeho lily do jámy a lkaly(J5f) by k odpověděm vylákaly mrtvé(J5f) Ne směru mysli Vaší nelichotím(J5f) s dob dávných pouhou chválou nesouhlase(J5f) Ó sofrosyne Hellady též touhou(J5f) jen byla duchů šlechetných ne skutkem(J5f) a životem ta svatá úcta toho(J5f) co v zákonu jest posvátné a božské(J5f) i v onom již co člověk sám si dává(J5f) ta bázeň toho hluboká co nízké(J5f) a nestvůrné je pohledu pravd jasných(J5f) ten mravní řád zla žádosti jenž vládne(J5f) a pravidlem jest mysli zdravých rozvah(J5f) Ne bych tím hlušil svědomí své doby(J5f) Jde lidstvo vpřed jdi vpřed a výš i mrav náš(J5f) My hrabeme li v antiky se rumech(J5f) váš strýc už káral její přecenění(J5f) již v úlomku kde zříme vzory krásy(J5f) nám kroky života jas vediž Kristův(J5f) dní světlo nové vpřed a výše kyne(J5f) než přijde smrt ať záhada neb nutnost(J5f) Leč odbočil jsem daleko Díl druhý(J5f) Vím O pohřbech ten mluví Říma Přečtu(J5f) sám sobě brzy Vidím dosud jasně(J5f) Ba do vírů zřím událostí věku(J5f) věk šestnáctý salutis incarnatae(J5f) jak z jeho vláken dějiny se tkají(J5f) ač do slz pereme je nachy krve(J5f) a hora Blahoslavenství je strmou(J5f) nám cestou neschůdnou vždy nejsme dosud(J5f) blah u cíle kam stále zve nás Kristus(J5f) v dění přírody zřím necitelné(J5f) a ukrutné ač hýří povždy krásou(J5f) by klamala nám zraky důvěřivé(J5f) že matkou soucitnou je dětí zmaru(J5f) a ptám se mnohdy zvláště za chmur těžkých(J5f) když kalná podzim plískavá den rdousí(J5f) a hlava má jak pod ornicí hluchou(J5f) by tonula mi do stuchlin a hnilob(J5f) Co život když druh trápíme jej druhu(J5f) Nač tady žíti vteřinu když věky(J5f) jsem nebyl zde a nebudu zde opět(J5f) Co k životu mě zachraňuje v chmurách(J5f) Zda umění Hra truchlá končí bleskem(J5f) děs veleba mě v jeho jímá svitu(J5f) zjev padl jeden život víří dále(J5f) tvar chvíle minul trvá však jich souhrn(J5f) A přec jen mdlou to útěchou je duchu(J5f) Běd výkřik zoufalý jest onen mythus(J5f) kde Silén zajatý dí na otázku(J5f) co nejlépe by pro člověka bylo(J5f) zde v žití na zemi By spěchal odtud(J5f) Div umění rmut Hellady snad jasnil(J5f) krás mramory však ono slovo drtí(J5f) v prach před pohledem hrůzy ze života(J5f) Ta krásná božstva Hellady však smíru(J5f) kde cele s nimi člověk má kdyžť ona(J5f) tkví v stálém sporu vzájemném svých zájmů(J5f) a pod nadvládou Osudu jenž nezná(J5f) sám soucitu ni s jich ni s lidstva boly(J5f) Jich útěch klam zrak mudrců jen vidí(J5f) Ti volní lidstvo z Osudu pout krutých(J5f) by světlo rozumu sil vzpruha vlastních(J5f) krok lidstva vedly k blahu dráhou cnosti(J5f) ne člověk blažen tím co kdy jej potká(J5f) leč tím co samovolně koná moudře(J5f) Trud života rval přec i duchy jasné(J5f) že o své vůli raději šly k Hadu(J5f) Eratosthenes bál se oslepnutí(J5f) lét osmdesáti již vetchý stařec(J5f) mřel tedy hladem Dej mi oči jiné(J5f) řád kosmu velebný bych zkoumal dále(J5f) a budu žít Jen s Hermem dojdu slepý(J5f) Kde bol a útrapy svůj zkoumej život(J5f) Job spravedlivý v údivu však ptá se(J5f) Jak nelkáti a žehnati vždy Bohu(J5f) On stvořil mě a náhle hubí hořem(J5f) mne dotýká se zlem i nad mou vinu(J5f) i kdy jsem nehřešil zrak tone v slzách(J5f) své bolesti bych poželel zde málo(J5f) než opět navrátím se do tmy země(J5f) Teď nám dí víra Důvěru měj v Boha(J5f) ta povznese tě nad vše utrpení(J5f) Ta neplyň tobě z darů nenadálých(J5f) co šťastně zvedneš na života cestách(J5f) leč z toho jen co konáš s láskou dobro(J5f) Bůh láska jest I duše tvá plaň láskou(J5f) vin rmutných bez kalu buď čistá do dna(J5f) buď dobrá jako štěp i po ranách mu roubů(J6f) květ pučí v letorostech nese plody(J5f) Tvé touhy po dobru ti pravdu jistí(J5f) že Bůh i s tebou jest a láska sama(J5f) I bol pak radostně a pevně nesa(J5f) jsi Bohu blíže Jako dechem jara(J5f) se budí míza stromů do rozpuku(J5f) nechť kořeny tkví tělo v živné prsti(J5f) duch rozepni své větve nad tou zemí(J5f) co dobra schopno v něm ať živě pučí(J5f) Chtěj co chce Bůh On dobro chce jeť láskou(J5f) Kde potká tebe bol pros o sílu jej snésti(J6f) ne o div by se nedálo co děje(J5f) se z příčin k účinkům mám konce vlákna v rukou(J6f) ač klubko vláken těch je spleť a chaos(J5f) Můj slavný strýc Giovanni vděčná pamět(J5f) víš ovládal i mluvu psanců židů(J5f) v jich starých knihách našel tuto pověst(J5f) Sám Bůh se modlívá Nechť vůle má se děje(J6f) by milosrdí ovládlo mé hněvy(J5f) Zla o pomstu li volá zloba země(J5f) bych soudil mírněji než vina žádá(J5f) Kněz nad svatyně otevřenou klenbou(J5f) kdys viděl Věčného Trůn v dýmu vonném(J5f) plál bleskutný chrám podnožím byl jeho(J5f) Ač hvězdy blednou úlekem a hasnou(J5f) Pán velebnou jen kloní skráň v klín klada(J5f) své slávy korunu Jak od západu(J5f) šum moře chvěl by do úmlk sem ticha(J5f) hlas praví Vládného Mne žehnej synu(J5f) mluv modlitbu již Bůh by vezdy plnil(J5f) Kněz ve mdlobách Kéž vůle Tvá se děje(J5f) tu Svatý pokynul a mizí v hloubkách nebes(J6f) vstříc otvírá mu slunné brány jitro(J5f) Bůh touží povždy žehnán býti námi(J5f) a tím že chceme též co vůle jeho(J5f) jak oddaně děl v oliv sadu Kristus(J5f) ať k životu ať k pokojnému skonu(J5f) Jak významna i legenda je tato(J5f) Dlel David v pěti bydlištích vždy s písní chvály(J6f) jak doklady prý toho v knihách žalmů(J5f) Kdy v životě pak na prsou snil matky(J5f) kde stanul v divu nad vesmíru krásou(J5f) pád bezbožných kde pochybám byl na smír(J5f) den vida smrti v prach se navraceje(J5f) Den smrti viděti jí dobrořeče(J5f) buď poslední kdys moudrosti mé slovo(J5f) Měj slitování s andělem i smrti(J5f) kdo pod jeho má křídly spěti odtud(J5f) dle zákona jenž nutností jest kosmu(J5f) Mnich Simonetto neměl do sta roků(J5f) již daleko jen s modlitbou a prácí(J5f) věk prožil Pod obočím nasupeným(J5f) zrak klopil laskavý jak hrubou kutnou(J5f) kryl srdce vlídné hovorů ač tvrdých(J5f) jak z balvanů by slovo skoupé lámal(J5f) Jsou duše měkké pod maskou i tuhou(J5f) a stydí se kdy vláční rty jim úsměv(J5f) chví dojetím se hlas neb jihnou oči(J5f) Mnich Simonetto tří se bál prý vrahů(J5f) jež krátí život hněvu mysli trudné(J5f) a soustrasti to zbožná lest jen ovšem(J5f) by otec opat nestavěl ho k fortně(J5f) sic chudí potom roznesli by klášter(J5f) že nezůstal by kámen na kameni(J5f) kdy vrátným u nich byl by Simonetto(J5f) než míti soustrast s kým vše s chudým dělí(J5f) a soustrast mění na družnou s ním radost(J5f) Co matku pochoval bál pohledu se ženy(J6f) neb anděl smrti chodí po jejich prý boku(J6f) že na svět vešla smrt jen ženy vinou(J5f) Již na něho však anděl smrti čekal(J5f) Mnich večer v zahradě den zlatě doplál(J5f) zvon Ave duní do modravé noci(J5f) a tichým mírem vlá jí oddech země(J5f) Sám Simonetto hledí k večernici(J5f) jež v parách obzoru se nítí mživě(J5f) ni výzvy nedbá k modlitbě a dumá(J5f) Dech hutní večera v tvar měkkých stínů(J5f) sem krokem sune povolným se blíže(J5f) a země v jaru nově přerytá čpí hroby(J6f) Mnich šeptá Miserere mei Deus(J5f) smrt mizíc hlavou vyčítavě kývá(J5f) Mnich jindy sprahlou Campagnou jde žízniv(J5f) Ach daleko má do věčného Říma(J5f) jenž v tetelivých vlnách slunných žehů(J5f) se z dálek jeví oásou mu vzdušnou(J5f) V bok skokem smrt Tu mnich sám vyčítavě(J5f) Jak žíznivý jdeš vlk Jsem ovce bludná(J5f) a dravce neleká hůl pastýřova(J5f) Jde k oltáři Den malováním oken(J5f) chrám šeří dosud mdlým jen svitem jitra(J5f) až do prosvitných zažehá se barev(J5f) Co obživuje pod nimi hrou slunce(J5f) Páž vysunuje z oblaků se nebes(J5f) a třímá váhu nepodplatných soudů(J5f) kde na mískách jí dvojích výš a dolů(J5f) i zločinných i dobrých skutků spory(J5f) se kolísají na odhady odměn(J5f) Výr žlutých očí ohromných se vznáší(J5f) nad kostrou hubenou jež pod ramenem(J5f) zde nese rakev spuchřelou a lehkou(J5f) co pravá ruka kloubnatá a suchá(J5f) knot svíce shasíná Jde světu výsměch(J5f) tou nohou deptá zeměkouli prachu(J5f) a onou mitru berlu korunu a žezlo(J6f) zbroj knihy astrolabium a orloj(J5f) v kout odkopává k holých kupě hnátů(J5f) vně pruhu světla sestoupila k mnichu(J5f) jenž po oltáře stupních kráčí k mřížce(J5f) kde k přijímání klečí řada dětí(J5f) Jak ony jasně vzhlédnul Simonetto(J5f) Což nejsem silen od obětních darů(J5f) jít ze života do života spásy(J5f) A dojat blaženě ač dlaní chvějnou(J5f) v ret dětí klade sněžné chleby nebes(J5f) Stín oblak okno ovanul Hle druhé(J5f) jak měnou svitů hoří na výjevy(J5f) kde pod palmami sedí Kristus bílý(J5f) a na hruď vine bílé tlumy dětí(J5f) co lkající pnou po něm paže touhou(J5f) a oči planou nadzemským jim blahem(J5f) Tak život miloval či smrti nedbal(J5f) mnich Simonetto Bez hněvu a trudu(J5f) jde dělně životem a mimo hroby(J5f) strast bědných mění v spolnou tichou radost(J5f) Mdlá smrt až hladným žebrákem pak tají(J5f) svou podobu a do fortny se belhá(J5f) ne k úleku smrt k soucitu hni starcem(J5f) Svůj chléb jí posílá ven Simonetto(J5f) k ní nejde však a za dveřmi jen slouchá(J5f) Smrt chudák odchází a vzdychá smutně(J5f) Sám s sebou neměl věk svůj slitování(J5f) mnich v pokání Žal cizí skutkem mírně(J5f) jde díkům z cesty bez úhony světa(J5f) co se mnou měl by soustrast Půjdu jinam(J5f) kde kvasí hřích V tom Simonetto prudce(J5f) jí ruce podává ji svírá do objetí(J6f) Mám soustrast soustrast mám Jdu bez hněvu a trudu(J6f) tvůj soucitný jen pocel míru prosím(J5f) A vděčně dechnul potichu Laudate(J5f) Vím anděl není to smrt průvodce mých kroků(J6f) ni není andělem když duše leká(J5f) My chápeme smrt nutně kyne odtud(J5f) však soucit máme pouze se životem(J5f) a s jeho nutným důsledkem jen v bolných(J5f) my ducha námahách se smiřujeme(J5f) Proč žádal jsem tě psáti tuto knihu(J5f) Bych znal kde jaké pohřební kdy mravy(J5f) A svého náhrobku jen proto zkoumám(J5f) ten onen návrh z umělecké ruky(J5f) znát pod čím lhostejně pak budu tlíti(J5f) Jsem stár snad kliden Podpory však hledám(J5f) i onou záminkou vždy k síle ducha(J5f) kdys vědomky bych bez odmluvy plnil(J5f) řád světový daň časnosti mu platě(J5f) Co rodí se má žíti Z klínu matky(J5f) pak dítě vyrůstá zrá na muž volný(J5f) by život hoden byl by žil jej člověk(J5f) má vzrůst a vývoj stoupá na vrcholy(J5f) Sem dojda po své ohlédne se dráze(J5f) též k temeni co davů cílí za ním(J5f) a jedinec pak cestu volní celku(J5f) by tento pevně postupoval dále(J5f) Sám sobě žiješ vděčen daru žití(J5f) i lidstvu žiješ tvých snah na dějišti(J5f) dál účast na práci by měli oni(J5f) z tvých základů kdo staví dál a výše(J5f) Ač mění tvar ni krůpěj nezaniká(J5f) v nic nemizí ni kamének nám stavby(J5f) jejž klademe k ní snad i nevědomě(J5f) Jen sobě žijeme li smrt jest ovšem(J5f) nám k obavám nám pokud možno(J4f) jen radovat se ze života vděků(J5f) tím vábeni i zájmů dbáme celku(J5f) a lidstvu sloužíme by bohatěji(J5f) nám všem snah užitečných zrály plody(J5f) Rve bouře květný sad to zhouba k hrůze(J5f) smrt úkladná tak muži v pilné práci(J5f) Kmet hotov u večer k dni hledí klidně(J5f) kdy jiné ruce uchopí se pluhu(J5f) jejž nechal on dnes na mezi své role(J5f) noc touha klidu již mu není v úděs(J5f) Jen snahou o dobro nám roste síla(J5f) i nad zlem vítězit i jíti vzhůru(J5f) I kdyby stáří nebylo nám beze smrti(J6f) by břemenem byl život na úkory(J5f) ni dobro by se nejevilo dobrem(J5f) a netoužil by po něm líný člověk(J5f) když není námah o ně není jeho protiv(J6f) den bez nocí zem bez jara a zimy(J5f) klid poutal by jen tupý mdlobné lidstvo(J5f) v klín bez boje a snah mu blaho padá(J5f) Být dokonale šťastno lidstvo celé(J5f) sen o blahu mu vyhasnouti v duchu(J5f) zde nehledal by rozumu je cestou(J5f) ni kázní vůle po zákonu dobra(J5f) ni krásou uměn na vznět citů vzácných(J5f) ni Bůh by jemu nebyl dále Bohem(J5f) Zde cele blažen syté byl bych zvíře(J5f) Jsem živ a darem tímto nepohrdám(J5f) jest večer můj co po života dobu(J5f) jsem zralých plodů na svých pěstil štěpech(J5f) rád podám u krbu kdo po nich touží(J5f) sám jádra jich by z jara kladl v půdu(J5f) Jsou nové stromy ve květech jdi klidně(J5f) k snů oddechu dne sklon kdy zlatí západ(J5f) druh místo k práci po tobě měj zítra(J5f) Smrt proto v mlhách tajemných nám kývá(J5f) krok svévolný by váhal v oblast jejich(J5f) a života dar neházel tam zpupně(J5f) kdo cele člověkem živ nejméně jen sobě(J6f) i člověk člověku by nebyl dravcem(J5f) Vzplá u nás rychle vztek I klidně vraždí(J5f) a s úmyslnou rozvahou dnes člověk(J5f) Dva bratry odpravil Bernardo z Camerina(J6f) by žila stavovsky ctná jeho mládež(J5f) až podědí ne otce kdys hned strýce(J5f) Zrak smrti hluboký což není vrahu odstrach(J6f) ač proti ní sám astrology volá(J5f) Jest večer už můj Lilio Spi klidně(J5f) Zde není úkladů ni vřavy pádu Říma(J6f) Jen pomžívá A jitro bude jasné(J5f) Můj hostitel Giovan Francesco Pico(J5f) rok týž pak zavražděn byl koncem září(J5f) od syna bratrova Noc chránila můj útěk(J6f) Knížeti ducha můj vděk Mně bludnému útulku dopřál(H6a) Sám živ jsa netápal tmou na skonu vedla jej v den(pentameter6m)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 31
Celkem veršů: 541
Jamb: 536 (99 %)
Hexametr: 4 (1 %)
None: 1 (0 %)