KŘEST.

František Leubner

KŘEST. Flaviae infantis dulcissimae quae vixit anno suouno. Nápis v katakombách.
Jen krůpěj vod skráň nevinnou ti křestí a chvátáš k snům, kde tlí jen krví křtění, jež drásal život kat, zlob hněv a vření. Proč kosí smrt i krátké matky štěstí? Bys po slzách, leč duše bez bolestí šla letmo z tmy, v blah jinde úsvit denní, co život v prachu nás jen trny vění? Ač bol, mně těchu siré matce věstí. Kam odtud, neznajíc mé lásky k tobě? Já chudá o to, v poupěti co květů mně s tebou dřímá bez úsměvů v hrobě. Ni jas ti víry v Boha zde až k hrobu dveřím dnem neplál v trudech. Jej tam zříš! Z tuch vzletu křtem slz tu matka v život věčný věřím. 292