VOX VIRGINEA.

František Leubner

VOX VIRGINEA.
Jdu lilijemi, snů jich květnou sprchou stelu sníh lože, cudný sníh, dech blaha dýchám z vůně jich a pelu, co netřísní je hřích. Stvol lilijí mých závratí se chvěje dvou nohou v letmém střetu – stín Kristův zářící jich nad kalichy spěje. Ret na skráň matčinu-li tisknu ku pocelu, v chlad vrásek, hlubých rýh, ptám v úleku se ženy po údělu, zříc slzy v očích mdlých. V tuch výsluní si srdce myrtu pěstí. Kéž na rozkvětu by zrůdně neplaněla do trnité tresti! 18