XXXVII. PÍSEŇ VAGANTSKÁ.

František Leubner

XXXVII.
PÍSEŇ VAGANTSKÁ.
Stín hodiny znamená! Kolikátá orloje? Stín viz! Pomni, co v chvíli budeš, smrti až dojde tě stín! Výklad nápisu slunečních hodin v nádvoří mělnického zámku.
Scholár jdu potulný per theatrum mundi. Kde chládek útulný, cives verecundi, na vsích se stavím, na ryňku měst, pátrám v štítech po věníku, kde bych mohl žízni k líku spláchnouti douškem prach toulavých cest. Siti mihi iuncti, o salvete cuncti! 73 Za stolem přejte mi hostinný koutek. Kdy kdo ctný ctně druha hostí, vykvete nám srdečnosti čarovný proutek. Na Mělník, vinný sklep, veni laetus heri, na stole bílý chléb, crater vini meri. Pomalu smáčím žíznivý ret do poháru lípového. Na mou milou, z vína ctného kolkolem jasní se podmračný svět! O lux alma solis! Vinearum collis na slunci sluní se, víno zrak slní, pohár z lípy – znám ji v květu – s vínem bzukot včelí v letu hlavu mi plní. Libé jest – ani med – vinum hoc amarum, 74 na ráj se mění hned vallis lacrimarum. Průzračné mlhy stříbřitý dech nad slunným se krajem třese, kde se lehčej hlava nese, bujnější srdce tep jarý má spěch, „Acquam serva mentem...“ Sed me hic libentem mrzoutům na vzdory objala radost. Líp, než v aule hájím these syllogismu na řetěze, pěje má mladost. Ze sklepa hlédnu ven. Ad oculos meos pravda-li, či jen sen? Arcani – re Eos? Sluneční orloj na rohu zřím. Nápis na úvahu stačí: Stín jen žití chvíle značí a to, kdy slunce jde obzorem tvým... Umbra signat horas... Laboras et oras, 75 radosti opojem jazyk si vážeš, – kdy tvým dnem jdou v slunci stíny, co jsi, budeš – – hlíno hlíny, v trudu se tážeš. Charonův vetchý prám, mors est contenmenda, radou plá slunce nám: umbra est depellenda! Ale: co bude? za sluncem stín nepíše dnů na orloji, ač sta dotazů se rojí, věčnost kdy ředí nám slzou krev vín... Qui per umbras vadunt, quieti se tradunt... Od mžitek čistí zrak orloje slova. Osluněné Věčna kraje neuhlídám, oči maje jak za dne sova... Života mrákotu vagans en scholaris, časnosti nicotu idolorum in aris 76 znamenám okem, chápe můj sluch; útaje však dirae mortis in aeternae vitae hortis zjeví mi bez stínů slunce jen Bůh. Hora erit serena, peregrinus Maena z potulek vrátím se přes kopky krtí, jež ten beán Bios ryje, v Almae Matris Kollegie – bakalář Smrti. 77
Básně v knize Smrt kmotřička:
  1. I. Bůh ví, kam se ta ranní mlha dnes poděla?
  2. II. Luh života stále neděste
  3. III. Před léty, Smrti, před léty
  4. IV. „Aj, kmotra, jak Vás to vidím ušlou dnes!
  5. V. MOTIV DĚTSKÝ.
  6. VI. Smrtničko, milá kmotřičko,
  7. VIl. Prosím Vás, Smrti, kmotřičko milá,
  8. VIIl. VOX HUMANA.
  9. IX. VOX COELESTIS.
  10. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu
  11. XI. Buření byť jen zarostl,
  12. XII. Ach táto, tatíčku, včera jsem poznal Vás,
  13. XIII. U cesty kvete mi vratiče keř.
  14. XIV. Má zkušená bábo – budiž Vám lehka zem! –
  15. XV. UMÍRÁČEK.
  16. XVI. HRANA.
  17. XVII. Jdem v družném hovoru, šer tlumí sdílné hlasy.
  18. XVIII. Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku.
  19. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem.
  20. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene.
  21. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné
  22. XXII. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní.
  23. XXIII. Zjihlá role roztouženě
  24. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen,
  25. XXV. Vždyť uleví ta bolest rozluky,
  26. XXVI. Mně mlhavá pohádka světle
  27. XXVII. CANON TŘÍHLASOVÝ
  28. XXVIII. „Kmotřičko, kmetičko, výkladu pomněte:
  29. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel.
  30. XXX. SMRT KMOTŘIČKA NAD STARÝM OHMATANÝM KALENDÁŘEM.
  31. XXXI. TANEC SMRTI.
  32. XXXII. MISTR POPRAVČÍ, ŘEČENÝ ODRANÝ ŽIVOT.
  33. XXXlll. Ctná promiňte Smrti, ač v závrati
  34. XXXIV.
  35. XXXV. Výš cimenty, korbel, hubatky,
  36. XXXVI. Já soused Chmelka z Rozvody,
  37. XXXVII. PÍSEŇ VAGANTSKÁ.
  38. XXXVIII. Můj kantor Život do zlaté knihy
  39. XXXIX. Vám, co bdíte v Pánu, já hříšná Smrt,
  40. XL. Sní matička Věčnost zamlklá,
  41. XLI.
  42. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna,
  43. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“
  44. XLIV. ... z mlh mrazný úděs mořem k lodi svistí.
  45. XLV. ČERNÉ HODINY
  46. XLVl. VOLÁNÍ POMOCNÉHO.
  47. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,
  48. XLVIII. Eremita v severu hvozdech temných,
  49. XLIX. Jest snivodechá noc, tma hvězdnatá a vlahá.
  50. L. Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných,
  51. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty,
  52. LII. V NOCI, KDY OČEKÁVÁNA TŘÍŠŤ LEONIDŮV.
  53. LIII. Sklad – rozklad – sklad jde vlny proud
  54. LIV. Noc bílá tupého mrtva a hvězdných rozkvětů,
  55. LV. Jde advent dumavě šerý,
  56. LVI.
  57. LVII. V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří,
  58. LVIII. Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –
  59. LIX. Tlí ve mně pekelných žaltářů hrůza,
  60. LX. Ten věrný zrak, ten věrný zrak
  61. LXl. Bílá paní, Bílá paní
  62. LXII.
  63. LXIII. Kruh družných přátel kolem Lazara si na výzvědy sedl,
  64. LXIV. HROBOVÉ SE OTEVÍRALI...
  65. LXV. Na modrém nebi plno oblaků –
  66. LXVI. Lesy, lesy – vlny moře
  67. LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě,
  68. LXVIII. Na hřbitově pod kostelem
  69. LXIX. Kdyby Pán Bůh dal, bych znal onu noc,
  70. LXX. Na květnou neděli
  71. LXXI. Sen noci nad temnými lesy
  72. LXXII. Jde bledá Škytka od moře.
  73. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.
  74. LXXIV. Smrtonoško, Velkonočko,
  75. LXXV. Jest jitro s provoda. Den nad ovlhlé lesy