VII. Byl noční mrazík – břitké uleknutí

František Leubner

Byl noční mrazík břitké uleknutí(J5f) zem prochvělo jež po žních sobě hoví(J5f) když v lůně tuší zase život nový(J5f) a tvář jí stuhla v chladném ustrnutí(J5f) Den v úsměv nehřejný ji znova nutí(J5f) V něm zasršel proud Labe ocelový(J5f) jas chví se nad ním v stráních po révoví(J5f) kde těžké hrozny zrají v listů žluti(J5f) Vzduch jako víno průhledně vše zlatí(J5f) ba srdce země tepleji zas buší(J5f) až hlavě opojné je do závrati(J5f) Však do poslední žilky vystřízliví(J5f) zem na kost zmrzlá v sníh se zababuší(J5f) až houkne z Němec severák sem divý(J5f)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

617. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  2. None (Karel Leger)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. VEČERNÍ GENRE. (Otakar Auředníček)
  5. Zrcadla parku. (Alois Škampa)
  6. DOMOV (Božena Benešová)
  7. RANNÍ VÍTR (Viktor Dyk)
  8. VZPOMÍNKA NA SLOVÁCKO (Otakar Theer)
  9. XVII. Jdem v družném hovoru, šer tlumí sdílné hlasy. (František Leubner)
  10. X. LISTOPAD. (Petr Křička)