Nazpět

Věra Vášová

Nazpět
Vracím se, korálky rozsypané, a sbírám vás v trávě. Po jednom navlékám, zanechané tak marnotratně a hravě. Košíčku dětství překocený, rozváté luční květy pro dívčí sen a pro slzy ženy, pro nevyřčené věty. Sluneční plíšky v studánkách dnů zarostlých sítím, chci s vámi si zahrát. To jenom říkám, že někam jdu. Má chůze je návrat. 36