Nad podobiznou mé matky

Věra Vášová

Nad podobiznou mé matky
Zrcadlo prasklé, křišťál roztříštěný, kostička v křídle ptáka v letu zlomená, ten pokus o úsměv na tváři smutné ženy, kadence houslí v nářek změněná, ten pokus o úsměv, nad kterým anděl slzí, a tvář si zahalí, by nezřel nebesa, ten úsvit mdlý a zkalený tak brzy, úst křivka zvlněná, jež v koutcích poklesá, tetiva rtů nenapne oblouk růží, jen do trpkosti sevře je a zúží, ten úsměv tvůj v zahradě cizích lidí, proč je, ty šťastné, srdce nenávidí? Ó ztuhlý úsměv ten před mýma zrakoma, ta peruť znavená, jež k slunci nedonesla a sotva rozpiata oddaně k zemi klesla – ten úsměv tvůj byl pláč, ó matko má! 37
Básně v knize Balady a meditace:
  1. Sancta Veronica
  2. Narozeniny
  3. Společenství stolu
  4. Večer
  5. Rybář
  6. Meditace
  7. Tulácká
  8. Křižovatky
  9. Vítr k ránu
  10. Soucit
  11. Podzim
  12. Zvony
  13. Až přijde
  14. Nad hlubinou
  15. Rozhovor
  16. Lampy
  17. Řeč krajiny
  18. Chrastavec
  19. Míjení
  20. Svatvečer a dítě
  21. Až tam
  22. Poslední
  23. Nazpět
  24. Nad podobiznou mé matky
  25. Jitro
  26. Obnova
  27. Sluneční hodiny
  28. Portrét ženy
  29. Samota
  30. Myslela jsem, že umru