Jsou mrtvy touhy mé a mrtvo vše, co žilo kdys

Věra Vášová

Jsou mrtvy touhy mé a mrtvo vše, co žilo kdys Jsou mrtvy touhy mé a mrtvo vše, co žilo kdys
 v mém nitru. Už netančím svých tanců vzrušených a nezpívám už písní radosti, netoužím bloudit v nocích hvězdnatých a dýchat vůni růží, ozdobit si vlasy jasmínem. Má duše plamenem už nehoří při myšlence na nesmrtelnost umění, mám bolný úsměv pro to, co kdys posláním jsem zvala svým, a všecka velikost mi malou ve propastech Věčnosti. Usnula ve mně touha po štěstí; co země může dát, to, myslím, znám, a vím, že marnost vše. A s hlavou skloněnou pokorně nesu břímě dne, ó Bože přísný. Zapírám sebe, ztrácím duši svou. Jak símě jsem, do země vložené, čiň se mnou, co Ti libo, sám, hluboko pluhem svým mne zaorej, věčnými zavláčej mne branami, jestli mne chystáš pro Svou velkou žeň. 7
Básně v knize Cesta do ticha:
  1. Jsou mrtvy touhy mé a mrtvo vše, co žilo kdys
  2. CHVÍLE ZJEVENÍ
  3. VŮNĚ
  4. LETNÍ VEČER
  5. TICHÉ SRDCE
  6. ICHTHYS
  7. TOUHA
  8. SOUCIT
  9. ROMANCE KRÁTKÁ
  10. PO DEŠTI
  11. AKÁT
  12. HEBREJSKÁ MELODIE
  13. ŘÍJEN
  14. RÈVERIE BLANCHE (J. M.)
  15. IMPROVISACE
  16. VELKONOCE
  17. CESTA DO TICHA
  18. NA CESTU
  19. SEN
  20. POTOM
  21. ILUSE
  22. MATČINA SLUŽBA
  23. SNÍH
  24. ASSUNCION