SONET.

Věra Vášová

SONETSONET.
Mé vzpomínky v čas zašlý letí. Zřím tichou alej na břehu, kde v sledním vroucím zážehu paprsek zlatý líbá sněti. Mně dosud koutek ten tak milý; vždy vzpomínám a vždy se chvím, jej míjíc, krajem mlhavým když kráčím v časnou ranní chvíli. Zřím v mlze obličej tvůj snivý, a skrz ni cítím zrak tvůj plát, tvé řeči vnímám přízvuk tklivý. Však alej dávno sněhem kryta, a kolem jak v mé duši chlad a jakás tesknost neurčitá... 5