KONCEM SRPNA.

Věra Vášová

KONCEM SRPNA.
Dnes poprvé zřím něžnou kytku vřesu na tvojich ňadrech, matko naše, Země; dnes jiný nádech mají barvy lesů a tklivějším dnes hlasem mluvíš ke mně. Kol dívám se a vidím: rudé stíny v bor metá slunce dlouho před západem, list žlutý tamto v keři ostružiny, chyt pavučin se závoj v smrčí mladém. A rozumím: podzimní toaletu si chystáš s resignace pousmáním, a moudře zavčas sbohem davši létu se těšíš mateřsky svých plodů zráním. 16