ASTRY.

Věra Vášová

ASTRY.
Takovou tichou podzimní krásu chtěla bych mít, jako, bílé astry, vy máte, až i mně žárné doplane života léto. Stojíte štíhlé s bílými květy s okolkem růžovým sledními západy léta, jimiž se v nádheře loučilo s vámi. Myšlenkou klidnou svítíte bíle teď v soumraku zahrad, a čekat se zdáte, jak hledíte v dáli, až přijde ten vichr, jenž zakrouživ kolem, skloní až ve prach ty mírně teď skloněné hlavy, v zápětí nesa vám studený příkrov. Myšlenku tichou však nepohřbí vaši. Na bílém sněhu až zaplanou červánky mrazné, tichounká ozve se hudba mi v duši o bílých květech s růžovou vroucích vzpomínek září. 17