NÁLADA.

Věra Vášová

NÁLADA.
Tak sentimentálně dnes v lázních hudba hraje, žaluje houslí melodií dlouhou – je nebe bez slunce, jsou těžké vůně trav, má duše mdlá je a tělo choré bojem s marnou touhou. Dny horké odešly, jichž žár se v krvi zažeh’, a noci vášnivé rozkvetly v bledá jitra. Dnes slunce nesvítí, nad lesy závoj par jak smutku nádech, a duše znavená se neptá již, co bude zítra. Krev těžce v žilách jde, zlým jedem otrávena, v tmách nitra záludných plod hořké skepse zraje. Pod nebem bez slunce sní Velká Kamenná v mrak zahalena. A z lázní sentimentální sem hudba hraje. 35