*** Kam odlétly jste, písně mého nitra?

Věra Vášová

***
Kam odlétly jste, písně mého nitra?
Kam odlétly jste, písně mého nitra?
Zda vrátíte se jako ptáci v sad? Jste vzpomínkou jen úsměvného jitra, a den můj bez vás má se dokonat?
Pěnice píseň do slunce a do rosy vstříc radosti v den jásá májový. Stesk zamlklý mé nitro v sobě nosí a němým smutkem písni odpoví. Už rozkvet bez a hrozny čilimníku, a brzo budou akáty už kvíst, stín korun listnatých se klade po trávníku, a z houští flétnový zní kosů hvizd. U řeky v parku večer slavík zpívá a v písni své se cítí básníkem; kde olší skupina v zátoce loďku skrývá, jsou milenci mu vděčným publikem. Jdu polní pěšinou z toulek svých osamělých, když nad lesem již zaplál Orion. Spí ztichlé zahrady i chaty, kontur ztmělýchztmělých, a nade vším zní noční hudby tón. 36 Vzdech větru v korunách se v tichou píseň mění, jí zachvívá se v poli žitný klas, ve forte nadšené teď přešlo cvrčků pění, a písní vesmírnou zní ticha hlas. Jen moje nitro spí, jen já jsem oněměla. Což moje srdce nebude už kvést a dávno milovat zda jsem už zapomněla, že písně pták se ke mně nechce snést? 37