MÉMU STARŠÍMU SYNU.

MÉMU STARŠÍMU SYNU.
V kabátku modrém s límcem rozhaleným košilky bílé, v kalhotkách po kolena, s rukama černýma inkoustem nebo hlinou – ó, jak jsem ráda, že jsi tak mlád, můj malý gymnasisto! V celém, věř, světě, není tak bezpečno, není tak jisto, jako tam, kde je tvá na blízku matka. Synové hynou, vyrváni z náručí bolestných matek, vzdáleni života cíle. Ty’s dosud dítě duchem i tělem, ač vážné jsi doby synem; jsi svědkem změn a jsi svědkem dějů a převratů, o bojích slyšíš, o touhách národů, o plánech dalekosáhlých, o krvi slyšíš, o ranách osudu krutých a náhlých, jsi svědkem truchlivých a někdy též šťastných z dalekých bojišť návratů, srdcem a duchem vše vnímáš, ač vzdálen jsi lety a činem. Srdcem a duchem vše vnímáš a žiješ svým knihám a hrám, jako bys cítil, kde zmírají muži, vhodno, by v slovech střídmý byl hoch. 47 Pracuješ v zahrádce, čteš svého Curtia Rufa, těšíš se jaru a životu, ráno jdeš do lesa s knihou a denně zříš jinou tam krásu a novotu, přinášíš koniklec, blatouchy, čolky a chrousty, kvetoucí hloh, uprostřed přírody, uprostřed dějů se vším, co v nitru ti klíčí, jsi sám. A přece vím, že smýšlíš tak, jako tisíce velkých tvých bratří, a že víš dobře, pod kterým praporem národu tvého je místo, a že snad jednou, až přijde doba, vyznáš to ústy, mečem i krví, že i já zapláču bolestně pro tebe, synu můj prvý! Však zatím žij, tuž paže i ducha, můj malý gymnasisto; mateřským laskám tě okem, však zrak můj v budoucnost národa patří. 48 OBSAH:
Sonet5 ***6 Píseň8 Sonet10 Píseň mladé ženy11 Prohlubeň13 Emilu Trévalovi14 Koncem srpna16 Astry17 Po teskné chvíli18 Reflexe truchlivá19 Ty budeš růsti...20 Sloky pessimistické21 Sonet Evženu Oněginu23 Návrat24 Píseň25 Erótovi26 Smrt Kassiopejina27 Tři bohyně29 Andante z Lužánek32 Momentka z lázní34 Nálada35 ***36 Sonet38 Župánek39 Intermezzo41 V nemoci42 Hebrejská melodie44 V zahradě tiché mohyla tvá nízká46 Mému staršímu synu47
[49] VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA ČESKOU AKADEMIÍ AUTOROVI.
E: lp; 2007 [50]