NEPOZNANÉ ZNÁMÉ

Josef Šimánek

NEPOZNANÉ ZNÁMÉ
Své duše svaté tajemství v Tvých očích, drahá, zřím, jak plno třpytných kouzel chví se celým bytím Tvým. To bylo tehdá, – před rokem. Ten kvapík, – masopust! A po roce teď v srdci svém květ bledý cítím růst... To večer tiché něhy byl, tak božské, duševní... Proč vzdálený mi po něm kvil dnes v duši teskně zní? Já neznal Tě, mne neznalas! A přece divný cit té noci oba spojil nás, jejž nelze zapomnít! Jak Ty, též já dnes vzpomínám... Ó, dítě, nemyslíš, že oběma tak líp je nám, že neznáme se blíž?... 17