TÉ, KTERÁ NENÍ Z TOHOTO SVĚTA

Josef Šimánek

TÉ, KTERÁ NENÍ Z TOHOTO SVĚTA
Má paní překrásná a nikdy nedosněná, ach, nepoznaná mnou a nedotoužená! Když z dálky zřím Vás jít, má duše žalem sténá a chvěje v rozkoši se krásou zmámená! Královno radostí, ó, panovnice smutků, Vy hvězdo nocí, v nichž sen chví se na růžích, já ze všech nejhorší a nejčernější skutků, když spáchán pro Vás byl, hned ctností nazval bych! Jak vůně omamná, jež večer vystoupila z kalichu narcissu a spíjí duši, krev, mně zdá se, paní má, ó, kráso čistá, bílá, Váš býti subtilní a kouzla plný zjev! Vy jdete z neznáma. Má touha do neznáma jak stín jde za Vámi a zbožně hledá Vás: jen jednou, jedenkrát sese, kráskokrásko, sejít s Váma, a oči zlíbat Vám, Váš světlý zlíbat vlas!