SVOU DUŠI K MOJÍ SKLOŇ...

Josef Šimánek

SVOU DUŠI K MOJÍ SKLOŇ...
Svou duši k mojí skloň, má krásko osamělá, jak skloní ke květu se na zahradách květ, a v kalich z kalicha hned skane krůpěj skvělá, to rosa třpytivá, již zrodil lásky vznět. A duší polibek to bude žhavý, dlouhý, v něm sladká pohádka se rázem zaskvěje, cit v plesu zajásá a hořet budou touhy, z vln modrých usmívat se bude naděje. 24 Vše umře kolem nás a láska jenom zbude, z přízraků růžových k nám život bude plát a hymnus ze strun mých znít bude Tobě všude, ten hymnus opojný a věčný: Mám Tě rád!

Kniha Sen i skutečnost (1906)
Autor Josef Šimánek