MENE, THEKEL, UFARSIN
Když zlatou hlavu sklonil velký Baal
za obzor mdlý, za ebenové háje,
sed k hodům slavnostním Baltazar král,
obklopen přední šlechtou svého kraje.
Z achatu lampy světlo lily v síně,
kde hodující hověli si líně
a v drahých nádobách z foinických skel
jiskřící purpur vína krvácel.
A společnost to byla veselá!
Vše připravil pán, hostů blaha dbalý,
strun stříbrných v síň hudba zazněla,
a tanečnice smysly rozhřívaly.
Vše v bujných slastech šílelo, se smálo,
co venku zatím noci přibývalo
a Astarté, jež zaskvěla se v tmách,
svit studený rozlila po střechách.
Zarudlé ohněm silných nápojů
teď ke dveřím se obracejí líce,
neb jimi k „tanci sedmi závojů“
přichází kráska, slavná tanečnice.
Pohyby smyslné jak zvolna lily
by tekutý kov v rozpálené žíly
a divý, bezuzdný žár v očích všech
jak v oku dravé šelmy náhle šleh.
A zápach láskou unavených těl
v olejů vzácných, ve voňavek vůně
se vmísil v ráz, síň zlatou obestřel
svým dechem, jenž jak vál by z Pekel tůně.
I měkké zvuky strun již v síně taji
jak unaveny zvolna usínají,
lamp achatových světla rozžatá
již rudnou na řetězích ze zlata.
28
Tenkrát se pyšně Baltazar král zved
na křesle, jiskřícím se tigří kožíkoží,
a zvolal na čeleď, vzrušením bled:
„Spěchejte rychle v židovský chrám boží!
Chci z číše Jehovy své víno píti,
jež safíry a diamanty svítí,
z nichž obětuje Židů velekněz;
to k šílenství má dovršit můj ples!“
Hned přineseny číše na rozkaz
a pil z nich Baltazar a všichni pili.
V tom zadul vítr, lampy zhasly v ráz
a zraky ke stropu se obrátily.
Tam bledá jakás ruka slova psala,
jež rudě,rudě jako žhavý uhel plála.
A v duše přítomných leh temný stín,
když četli: Mene, thekel, ufarsin.
Král nejslavnější věštce zavolal,
však žádný nemoh zázrak vysvětliti,
a němý děs kde koho v síni jal,
k životu hrůzou vzbudili se zpití.
Zavolán mladý prorok z Izraele.
Ten vstoupil v síň a pravil králi směle:
„Tvé říši značí zkázu, tobě zhyn
tři slova: Mene, thekel, ufarsin.
Již dlouho dost jsi zlo a neřest sil,
je míra plna, rudá pomsta vstává.
Tys národ o svobodu oloupil,
svévolně v bláto zašláp jeho práva.
Dnes dovršil jsi hanebné své dílo
a národu co nejsvětější bylo,
co nejpobožněji ctil v srdci svém,
rouháním poskvrnil’s a posměchem.
29
Než vstane den, tvá rozpadne se říš,
moc tvoje rozplyne se jako pára,
hněv Boha spravedlivý ucítíš,
jenž odměňuje ctnost a zločin kárá.“
Domluvil prorok. Síně na zápraží
stanula hrůza se vztaženou paží,
Astarté bledá zarděla se v tmách,
svit krvavý rozlila po střechách.