NA HRADČANECH

Josef Šimánek

NA HRADČANECH
Pad soumrak na Hradčany osamělé. Jak v hrobce duní krok Tvůj táhlým echem, a vítr hvízdá si na věží pyšném čele a v poplašený sluch se vrývá smutným vzdechem. 31 Kupole vysoké zří chmurně v temnou dálku, jak zpět by hleděly do mrtvých staletístaletí, a znenadání, jak stál bys u katafalku, kdes pohřbil nejdražší, s řas slza skane ti. S výčitkou palčivou, v níž bol je dravý, zdi na tě hledí chladné, ledové, tvůj ret se zachvěje a trpce praví: Bývali Čechové! Tvá hlava v divných myšlénkách se zmítá. Zde leží v temnotách mrtvoly zašlé slávy, jež v rakev složila bouř krutých časů lítá a dole pod tebou se národ klidně baví. Žel! Zdědil po dědu vnuk jenom lásku k sváru, i sílu zdědil též, – však jenom proti svýmsvým, a nevniklo mu v krev to kouzlo svatých žárů, jež národ malý kdys tvořilo velikým. Jak žena prodajná se jeví tobě Praha v své hříšné rozkoši a v pýše jalové, jež za zvonivý peníz málo jen se zdráhá: Bývali Čechové! Ztlum jenom krok! Těch mrtvých nevzbuď ze sna! Ať neotevrou zrak ti velikáni zašlí, je dobře, kamenů že zeď je vězní těsná, co nimbus slavnostní jich drahá jména krášlí! Ať nezří bídný lid, jenž svatých cílů nedbá, a jemuž mrzký žold je světější než vlast, neb dědů strašlivá by snesla se naň kletba, jenž slunce zřekl se a hledí ve propast. Ať nezří pod sebou ty v prach ohnuté šíje, jimž z vlastních katanů svých ruky surové řád pyšně hozený práv starých cennější je: Bývali Čechové! 32

Básně v knize Sen i skutečnost: