SVATOPLUKU ČECHOVI
KE DNI 21. ÚNORA 1906.
O, barde bardů! Skráň Tvá bělem zkvétá,
jenž věnčí ji jak vavřín stříbrný,
v tvář Tvoji písmo svoje ryjí léta,
v ní krutých bouří zrcadlí se dny.
Však slova Tvoje stále rudě planou
a stéká po nich stále čerstvá krev,
a volá vzhůru, za čest pošlapanou
svolává na zlosyny Boží hněv.
34
Vln rozkacených vír se kolem vzdýmá,
v nich svítí bodáky a čepele
a zpěv Tvůj mohutný jak bouře hřímá:
Čas velký přišel, vstaňte, mstitelé!
Dnes jenom ohlas jeho v duše vniká
a spravedlivou výtkou pálí v nich,
leč výkřik drtícího bojovníka
se k nepříteli posud nepozdvih’.
Však přijde snad čas, kdy vzplá pomsta dravá,
žár nadšení se vznítí ve oku
a heslem stanou se Tvá slova žhavá, –
ó, Mistře, Bohatýre, Proroku!