RUDÁ A ZLATÁ.

Josef Šimánek

RUDÁ A ZLATÁ.
Na rudých vlnách pluje zlatá loď. Má plachty purpurové. Kdos v dálce zpívá. Milenka a choť. Přízrak, jenž smrtí slove. Na vlnách těžkých slunce zaplálo – terč zlatý v poli rudém, jakoby vaše srdce roztálo v předtuše chvil, jichž nikdy nedobudem. Po rudých vlnách pluje zlatá loď a v přístav chimérický chvátá. Kdos v dálce zpívá. Sýček volá: pojď, rudá a zlatá! Rudá a zlatá. Srdce v pivoňkách, idylla v krve moři, sen pyšný, jenž chtěl královský mít nach pro pohřeb zašlých zoří. 43 Je zřejmo dnes, co bylo záhadou. Sfinx odsunuje masku. Sten divý zaznívá snů zahradou pro pozdě přišlou lásku. Jak v rudé vlny kolem sebe zřím, přede mnou lože vstává, zbrocené nevybitým panenstvím, jež posud očekává. V panenské krvi zlatý skvost, srdce, jež září. Rudá a zlatá! Láska pro věčnost před okamžiku tváří. V srdci se šeří. Slunce zapadá. Do květů slzy kanou. V žal nostalgický tmí se zahrada: Již nikdy na shledanou! Idylla doznívá. A ret je něm. Je marno zapírat a hrozno těšit. 44 Hlas tajný volá v srdci: běda těm, kdož nejsou ctnostni dost, by měli sílu hřešit! Rudá a zlatá... Fata Morgana uprostřed kypící mízy. Kdos volá ze skal. Píseň dohrána. Člun zlatý v dálce mizí. 45