NÁVRAT.

Josef Šimánek

NÁVRAT.
Šel táhlý výkřik v les jak smělé řičení, až skála nad tůní se plesem zachvěla a hymnus mateřství a slávě rození v nadšení bezmezném v hloub temnou vracela. A stromy změnily se v řadu pochodní s divoce rudými, žlutými chocholy, jež lily v bouřlivé a časné šero dní ke slávě Podzimu své hrdé plápoly. A v řece mlhami v tmu bíle kouřící ty pyšné požáry zpět odrážela zas zrcadla zčeřená v hře s věčnou vichřicí, jež prstem nezbedným nymf zčechrávala vlas. Vše hřmělo, smálo se a bujně výskalo, neb všude přírodou šla slavnost plodnosti, a všecko věřilo a všecko doufalo ve věčném zmírání v dny věčných mladostí. 71 Byl říjen královský pln bouřných zpěvů svých, byl říjen žlutavý i rudý šťávou rév, jež Zemi tryskala z dvou prsů mateřských, by sluncem posvátným mdlou oplodnila krev. Z pahorků vzdálených ples vinobraní zněl, to oběť děkovná za bohů svatý dar, by vléval nadšení do pozdvižených čel a smělé myšlence dal barev lesk a tvar. V té chvíli k oslavě se připojil i les, v zvuk píšťal třtinových se změnil větru van, a k nebi rudému se bouřný jásot nes: jsou živi bohové, ať žije velký Pan! Tenkráte v opojné jsem viděl závrati, jak bytostmi se les kol celý oživil, a fauna kozelce jsem viděl metati uprostřed živoucích a smějících se sil. Spanilé dryady pak před sebou jsem shléd pleť těla božského prosvítat větvemi, 72 jak skryta za keřem, jenž rudým listím kvet, úsměvem veselým a bujným kyne mi. Jak listí rudavé byl rusý její vlas, s nímž v sladce vášnivé se tóny rozhořel, co drobné lístky dva keř pod paží jí střás a jeden rudý list jí pod klínem se rděl. Žár palčivý mne jal, i odhodil jsem šat, a výkřik radosti se vydral z mojich úst, a oheň olympský mi počal v hrudi plát, dvé rohů ucítil jsem z čela svého růst. Jak k sladké dryadě jsem spěchal v zápětí, a něžně položil ji v trávu pod keři – jak s božským tělem tím jsem splynul v objetí, jak vřesem vonělo a douškou mateří! V té chvíli rozuměl jsem hlasům tisíci a hudbu červánků i zřídel chápal jsem a cítil, rozkoší svých písní bouřící jak splývám s přírodou, jsem jedno s Olympem. 73

Kniha Propasti a plameny (1917)
Autor Josef Šimánek