Božstva a kulty.
Kouř ohňů k hvězdám stoupá v mlhách věků,
v dým kadidla se halí oltáře,
z nich šumí paian hrůzy, lásky, vzteku,
hřmí veletoky rhytmů žaltáře.
A k nebi studeně ční zašlé modly –
jsou mysterie pískem zaváty –
a v hvězdách nezměněné Neznámo dlí
nad dávno zpuchřelými dogmaty.
A Isis vznešená i Matka Boží,
královny lilií a lotosů,
a Istar přísná v tyrkysovém loži,
Baal, Assur, Siva v stínu kolosů!
Ó, Idoly vy věčně nezměněné,
jež halí každý věk v svůj nový šat,
kdy shlédnem vaše brány otevřené,
v nich věčné jitro ve smaragdech vzplát?
Jsou zlatem vryty svaté stopy vaše
v etherech nezměněných substancí,
k nim zrosený zrak pozdvihá se plaše,
jak východ zdvihne slunce monstranci.
Tmy stejné se vždy za Principem klenou.
A občas blesk jen tryskne do temna,
když básník duši svoji rozsvícenou
pochodní vrhne v jeskyň tajemna.
[5]