Egyptské sonety.
I.
Chlad smrtící pad v háje sykomor
a temně objal stánek Isidin,
z podzemí tryská neurčitý stín
a volá v tanec nočních duchů sbor.
A zatím, co se nesou mlhy s hor
jak plachý přízrak utajených vin,
jak rohů fanfáry hřmí do hlubin
ohromných našich vášní slavný vzdor.
V tiš, bičovanou pláčem ibisůibisů,
zní vítězně křeč našich objetí,
plá temněji tvé oko z tyrkysu.
A jak kněz Osiridův z podsvětí
k oltáři vášně svatých nápisů
jdu s tebou, zápalnou svou obětí!