Návštěva.
Cos očekávám. Duše má se bojí.
A myšlenky si divně šeptají.
Do mého okna hledí potají
tajemná dáma skrytá pod závoji.
Tak nepohnutě jako socha stojí,
jí šedé oči horko sálají
jak uhel pod popelem. Zatají
se v prsou dech, krev bije v nepokoji.
V zrak náhle pohlédnu jí, jenž mne vábí.
A náhle do mne tajemný host mizí,
jak bytost má ho zrakem vypila by.
A v mžiku cítím sílu posud cizí,
s rozkoší divou letím v náruč stínů
a volám po krvi a po zločinu.
[21]