Myšlenky.
Mé myšlenky jak okna katedrály
jsou vysoké a štíhlé goticky,
v jich barevných sklech tichem rozehrály
se sny mé plaché v tanec magický.
Volají život nejsladšími jmény,
sonatou barevnou jdou slavné ve sboru,
jak měsíc do nich kane udivený,
chlad mají perleti a lesky fosforu.
Jak činelly jich šarlat směle hřímá
v trub plechových zelené fanfáry
a blankyt snů hlas houslí tlumený má,
žal opálů a chvění kytary.
A posléze, když přijde půlnoc citů
vstup triumfálný hlásit vichřicí,
před Tabernakl kleknou v chmurném ritu
a do prsou se bijí kající...
Mé myšlenky jak okna katedrály
jsou vysoké a štíhlé goticky.
V jich barevných sklech tichem rozehrály
se sny mé plaché v tanec magický.
[22]