Život.
Jdem pustým krajem se skalnými tesy,
jdem krajem, v nějž tma hustá s výše padá,
kde Hrůza mlčky na mozek se věsí
a Nejistota duši obepřádá.
A světélka blesk zříme třepotavý,
jak rudě na nás kývá ze daleka
i osvětluje předmět jakýs tmavý –
to černou rakev – cíl, jenž na nás čeká...
[4]