Přijď dneska...
Přijď dneska na večer v park osamělý,
den banalníbanální až v hluku došílí,
bych řekl Ti tam, co jsem snil den celý,
až na Tvou šíj se ret můj nachýlí.
A oči Tvé, z nichž v každém démon hraje,
až do dálek se snivě zahlednou,
v mou duši zase tryskne stará báje,
jak znám ji, – tajemnou a bezednou.
Ta sladkou nocí sprovodí mne všude,
mně Idolem se stane pro vždycky,
co přes rameno chechtat se mi bude,
do mojich snů den hříšný, cynický...
– – – – – – – – –
Přijď dneska na večer v park osamělý,
den banální až v hluku došílí,
až ucítím tam, co jsem snil den celý,
můj život by rád usnul na chvíli...
[7]