Hymnus Neronův.
Svět směšný je, je nepatrný Řím,
je malicherné dnešní umění,
z něj nuda stříká jedem otravným
a v shnilý chaos všecko promění.
A slavné verše starých poetů,
to plameny jsou, které nepálí, –
vždyť prázdný Pindar, Homér bez vzletu
jen hnusně do umění štěkali!
Eh! U Herkula! Všecko zašlé jest,
víc krve třeba, více orgií,
vše jedním rázem s všehomíra smést,
až smilstvem, vraždou smysly opiji!
Lvy z klecí! Pariů ať pojde dav!
Rudého hoďte v střechy kohouta!
Ať zkáza jak mor letí do dálav
a moře krve v hrůze rozpoutá!
Ať zhyne všecko! Stvořím nový svět,
až v kouři zajde změt ta prokletá,
a hymnus budu nekonečný pět,
já bohů bůh a slavný poeta!
[12]