NAŠE CHVÍLE

Maryša Šárecká

NAŠE CHVÍLE
Jak dlouhá je již řada našich chvil! Co prožili jsme radostí i bolu vždy vedle sebe, u jednoho stolu, až život sám nám kytici z nich svil! A snad v nás také tajemství své skryl... Zda nejsme souhrou též dvou lidských stvolů již od kořene provždy spjatých spolu, jimž sudbou společný byl vytčen cíl? Jsou chvíle naše šedivé i jasné, však z každé vane radost, posila, a hořkou ani jedna nebyla... Když jdu zas po letech tím sadem svým, tak líbezným a věčně kvetoucím, musím si říci: Vše tu bylo krásné. 35