OSOBNÍ.

OSOBNÍ.
Miluji svůdný světa vír, v němž umlčet lze tichý srdce hlas, když pro štěstí lká jako děcko rozmazlené, jež pouhou hračkou dá se utišit, miluji chvíle v života hrách promarněné, kdy zapomínám, po čem duše marně touží, a slyším jenom mládí svého hlas! Vrhám se ve proud života, v němž dlouhé bolesti chci rázem smýt, jak světluška žít, která vznáší se a září, až promarní svůj krátký, marný třpyt... se smíchem bujným na retech a s jasnou tváří chci v prázdných radostech a ustavičných změnách poslední jiskry snů svých uhasit! Miluji vše, co život dal mi v štědrosti své, každý jeho dar, triumfy mládí, krásy, půvabu i práce, zášť nebo obdiv, jež čtu ve zracích, vášeň, jež rychle vznítí se a žije krátce, vůni svých nevyžitých mladých jar! 7 Však někdy dala bych to vše za tklivý smutek tiché aleje, kde možno ruku v ruce jíti zadumaně v snech souhlasných a sladkém mlčení, za kouzlo samoty a teplo drahé dlaně, za němý duší rozhovor a pohled lásky, pod nímž se duše blahem zachvěje! 8