OTCI.

Maryša Šárecká

OTCI.
Mně zdá se, otče, že jsme jak dva břehy a mezi nimi jeden plyne proud. Neznáme srdce výlevů ni něhy, nám netřeba se obejmout! Jdem proti sobě, avšak jedním směrem, vždyť jeden spojuje nás cíl, a za ním trnitou se cestou derem, čím proud nám, jenž nás rozdvojil? Slov marných není nikdy mezi námi, jen v očích láska zasvítí, jsou věci, jimž dva rozumíme samisami, a netřeba nám mluviti! A zřídka kdy my v životě jdem spolu, nám jedna struna nezvučí, jen v chvílích velké radosti neb bolu jsme plakali si v náručí. 6