Na hrobě matčině.

Irma Geisslová

Na hrobě matčině.
Matička má mi usnula, čtvero má její lůžko zdí, spí tam a spí tam dosavad – nevím ach, kdy se probudí. Ve blahém onom stišení musí as míti pěkný sen pod zemí, kde se nestýská, můj z něhož nevyruší sten. 26 Matičko moje, přeji ti, upřímně přeji svatý klid; na chvilku ale přece jen mohla bysi se probudit. Říci mi, o čem se ti zdá ve tvojich nekonečných snech, o Bohu zdali, andělích, anebo o nás, o lidech? Či snad mi nespíš, matičko? slyšíš mou prosbu, nářek můj? – Všude je Bůh – ó, prosím tě, oroduj za mne, oroduj!

Kniha Luční kvítí (1882)
Autor Irma Geisslová