Na Dunaji.

Irma Geisslová

Na Dunaji.
Po dni shaslém v červáncích ještě růžná stopa zbývá, v tichém šeru večerním nad vodou se vrba kývá, časem vlnky zašplouchají na Dunaji. 27 Ach, ty řeko hučící, mohutných svých proudů jekem, zdá se mi, že naříkáš! Ach, jak smutně vlny lkají na Dunaji. Po skalnatém pobřeží bludně noha moje kráčí, touha v dálku zalétla – stojím tu – a je mi k pláči, rtové „zdrávas“ šepotají na Dunaji. Zdrávas matko, vlasti má! Bůh mi tě tam ochraň v dáli, osudové od tebe jen mé tělo odpoutali, duch a srdce zpomínají na Dunaji. 28