DEMAGOG

Beneš Grünwald

DEMAGOG
Oči maje zachmuřené, kolem chřípí zpurný smích, na své žití nezdařené nejspíš předák zapomene, v troud když hází smolný vích. Nejsem šťasten, nebuď taky! Lze jen vzpourou zdusit lež, zcela smažeš její znaky jen, když v podkop vsadíš páky, zřítíš svět, ať sebe též! Nemni, druhu, však, že není mnou též laskán štěstí sen; leč jen z bouří, na plameni duhu zkuješ, vzduch jež změní, naši bránu v lepší den. Toť ten fábor, jehož ždáme, do krvava rudě vzplál, vlajek jiných dost už máme, národ už nás neoklame... a tak dále, a tak dál. Ze záští druh musí druhu vlajky srdcí, rodů rvát. Zatím život svou má stuhu, ze všech možných barev duhu lásky rozpne jedenkrát. (Z r. 1904.)
19
Básně v knize Prozářené bouře:
  1. MED
  2. PROLÍNÁNÍ
  3. STOPY
  4. SYLLOGISMY A VIDMA
  5. PUZZUOLSKÁ SOLFATARA
  6. PSYCHÉ
  7. CHCEŠ CENIT SNY?
  8. VLAŠTOVKA
  9. LIDSKÁ VÍRA
  10. JABLOŇ
  11. DEMAGOG
  12. BŘÍZY
  13. UHLÍŘI
  14. ZAPOMENUTÁ
  15. LOĎ V JEZEŘE
  16. MOŘE V BOUŘI
  17. IDYLLA OD JEZERA NEMI
  18. SVĚTLO V MÉM OKNĚ
  19. SIESTA
  20. KAPRADÍ
  21. HLUK MĚST
  22. PARALLELA
  23. O CIZÍM JÁSOTU
  24. VZPOMÍNKOU NA CETYNI
  25. VZPOMEŇTE!
  26. TO NADĚJE NAŠE
  27. ZAČAROVANÝ KRUH
  28. K DOBRU
  29. IRONIE
  30. TRPKÉ SLOKY
  31. BLÁTO
  32. PŘEDTUCHY
  33. KVĚT V KAMENÍ
  34. BEZDĚTNÍ
  35. NAŠE VÍTĚZSTVÍ
  36. POKOJNÉ SVĚTLO
  37. ZPĚV VÁNOČNÍ